Sjednat schůzku
udělejte krok správným směrem…

Under-construction

Architekt, Praha

“Našim klientům nabízíme partnera pro zhmotnění společných snů o životě v prostoru.”


Sídlíme v Praze a Náchodě.

Nemyslíme na nic jiného, než na architekturu. Je naším kamarádem, závislostí i jedinou tolerovanou milenkou. Ale fungujeme i normálně. Když si hrajeme s dětmi, stavíme z lega nová města. U piva nebo vína sníme o geniálním prostoru. V noci se budíme radostnou tíhou myšlenek našich projektů. O snech přes den přemýšlíme, prověřujeme, zaznamenáváme a realizujeme.

Ing. arch. Vladimír Vašut
2007 – Under-construction architects
pedagogická činnost: FA ČVUT
vzdělání: FA ČVUT Praha

Ing. arch. Viktor Vlach
2007 – Under-construction architects
vzdělání: AVU Praha, FA ČVUT Praha

Ing. arch. Erika Vašutová
2009 – Under-construction architects
vzdělání: FA STU Bratislava

Vila Dobeš

Domek funguje v severojižním směru do kterého je v maximální možné míře otevřen a prosvětlen. Stavba je zapuštěna do jižně se svažujícího terénu.

7 metrů široká parcela. Jde na ni postavit dům? První a zásadní dotaz klientů při úvodní návštěvě. Ujistili jsme je, že dokážeme v podstatě cokoliv. Naše tvrzení jsme podpořili obrázky Japonců a jejich metr širokými domy. Tím se uklidnili, takže to splnilo náš cíl.

Další schůzka proběhla přímo na pozemku. Cesta metrem z centra 20 minut, pak stejně dlouhá procházka přes zalesněný kopec dolů k rybníku. Jako mávnutím proutku se člověk ocitl na vesnici u rybníka. Zdálo se téměř nemyslitelné, že jsme ještě před chvíli seděli v metru řítícím se na Černý Most.

Malá parcelka sevřená mezi ulicí Tálinskou a promenádní cestičkou kolem rybníka s převýšením přes dva metry. Nepropustně zarostlá nálety křovin, pod hlavní cestou utopená zřícenina domku s uhlím. Romantika podtržená rozkvetlou rudou růží uprostřed. Plni dojmů jsme si na nedaleké zahrádce restaurace U Eriky formulovali zadání pro stavbu.

Úzká parcela zásadně definovala objemovou stopu novostavby. V případě řadové zástavby by se sedmimetrová šířka jevila jako dostatečná. Pro umístění samostatně stojícího domu však bylo potřeba získat od sousedů souhlas s možností umístění stavby metr od každé z hranice parcely (výjimka z „Obecně technických požadavku pro stavbu na území hl.m.Prahy – OTP). Toto omezení nám určilo nejenom maximální možnou šířku objektu – pět metrů, ale také nemožnost okenních otvorů od obytných místností situovaných k těmto hranicím (na západ a východ).

Domek funguje v severojižním směru do kterého je v maximální možné míře otevřen a prosvětlen. Stavba je zapuštěna do jižně se svažujícího terénu. Z ulice dvoupodlažní, k rybníku o jedno do terénu ponořené patro vyšší. Kostičky jednotlivých pater vůči sobě posouvané tak, jak je potřeba. Do ulice nakukuje jako periskop pouze oko horního ložnicového podlaží, pod jeho konzolou ukrytá dvě krytá parkovací stání (další z mnoha výjimek z OTP) a hlavní vstup do domu. Jak báječné zaparkovat v dešti a suchou nožkou vstoupit. Toto posunutí na straně k rybníku naopak vytvoří pro horní patro příjemnou jižní terasu s výhledem na Kyjský rybník. Vyřídit si tak rybářský lístek a nahodit rovnou z postele. Spodní do terénu zapuštěné obytné patro s přímým výstupem na jižní zahradu je rozšířeno o terasu krytou vstupním patrem.

Schodiště korunované kruhovým střešním světlíkem propichuje celý dům jako jehla špíz. Tím se denní světlo dostává i do jídelny ve spodním zapuštěném patře a z komunikace rázem vzniká vertikální knihovna, kde tisíce svazků knih najdou své místo.

Po projednání na stavebním úřadě jsme získali potřebné výjimky z OTP a po vydaném územním rozhodnutí klient parcelu koupil. Abychom dokázali své komplexní chápání profese architekta, nebáli jsme se ani dendrologického průzkumu „in site“. S pomocí křovinořezu a motorové pily jsme definovali dřeviny k odstranění, zachovávané umě tvarovali.

S tvarováním otvorů domu při práci na prováděcí dokumentaci to již bylo složitější. Našim záměrem bylo dům z čel maximálně otevřít, opticky zvětšit a prosvětlit. Nevyzdívat betonovou skořepinu zbytečnými parapety. Klient měl pocity odlišné, obával se zvídavých pohledů kolemjdoucích. Po týdnech dohadů vznikl realizovaný kompromis. Fakt, že si klient pro svou ložnici vybral pokoj s největším oknem bez parapetu a před něj umístil postel chápeme jako jistou satisfakci. Nemůže si vynachválit výhledy ven na rybník a kolem něj běhající sportovce.

Domníváme se, že není až takovým uměním navrhnout skvělý dům, jako udržet jeho přijatelnou tvář po celou dobu stavebního procesu. Odolat tlakům úřadů, sousedů, investorů i stavebních firem.

lokalita: Praha – Kyje
realizace: 2012
klient: manželé Dobešovi
plocha: 130m2
autoři: Vladimír Vašut, Erika Vašutová

Více informací

Rodinný dům v Čakovicích

Po zadání tří proměnných – pozemek, klient, cena – jakoby ze stroje místo kondiciogramu pro Františka Koudelku vypadl návrh rodinného domu pro novomanžele Obertovy.

Pozemek – Čakovice u Týnce nad Sázavou. Rozparcelované pole za vesnicí, na několika parcelách již s novostavbami. Mírně se k jihu svažující. Přístup z nově budovaného kruhového objezdu od západu. Výhled přes cestu na rybník.
Klient – dům schovaný pohledům z okolí. Otevřený do zahrady. Prostor pro grilování. Jednopodlažní bezbariérový. Obývák propojený s jídelnou a terasou. Dva dětské pokoje, ložnice rodičů, pracovna. Samostatná koupelna pro děti a rodiče. Všechny pokoje s denním světlem.
Cena – do 4 miliónů.

Výsledný nepravoúhlý dům je vytvarován pozemkem. K sousedům se uzavírá, okna pouze pro proslunění místností. Vlastní hmotou si sám vytváří bezpečné atrium, které se k jihozápadu otvírá. V těžišti elipsovitého prostoru vyroste javor, který bude v průběhu roku rozehrávat své pestrobarevné koncerty a poskytovat blahosklonný stín. Velké prosklení do centrálního prostoru pocitově zvětšují jinak nevelký dům, povyšují ho kvalitou na úroveň luxusní vily. Fráze – maximální propojení interiéru s exteriérem. Komunikace obsluhující pokoje se stává plnohodnotným prostorem přimknutým k otevřenému atriu, galerií pro práce fotografa Oberty.
Ložnice v nejjižnější poloze s výstupem na kapitánský můstek kryté lodžie. Intimní prostor levitující nad kvetoucí loukou. Ranní probuzení východními paprsky oknem pod stropem. Stejně dopadají a prosvětlují i koupelnu. Dětské pokoje mají větší okna s klasickým parapetem.

Vše zabaleno v betonové schránce s vlajícími japonskými závěsy.

lokalita: Čakovice u Týnce nad Sázavou
autoři: under-construction architects – Vladimír Vašut, Erika Vašutová
realizace: 2013-2014
plocha pozemku: 984 m2
zastavěná plocha: 234 m2
Užitná plocha 108 m2

Více informací

Pavla a Peter Obertovi

KLIENTKA: Mě to překvapuje každý den a každý den si říkám, jak je to super dům. Ať jsou to okna v ložnici, kde vůbec nemusíme řešit, jestli tam někdo vidí nebo nevidí. Jsou nahoře a vidíme tak nebe.

K nám nejde vůbec vidět. Nebo výhled, okna v dětských pokojích nebo světlík v koupelně. Opravdu si každý den říkám, jak je to super dům. A to už tu jsme dlouho.

KLIENT: Architekta jsme si vybrali kvůli tomu, že když už se máme zadlužit na celý život, tak abychom bydleli v domě podle našich představ. Nechtěli jsme mít něco, co mají desítky nebo stovky lidí po celé republice, nějaký katalogový dům. Proto jsme si zvolili architekta, abychom si nechali postavit podle našich představ.

KLIENTKA: Vybírali jsme si asi ze 3 architektů. Vlado s Erikou se nám líbili nejvíc, protože Erika k tomu přidávala i ženský pohled.

KLIENT: Mě zase osobně oslovilo to, že jsme si osobně rozuměli, nejen z designové stránky, ale i z té lidské stránky. Když jsme se bavili s těmi ostatními architekty, tak jsme zjistili, že jsme neměli stejný humor, prostě to mezi námi neklaplo.

KLIENTKA: Naším zadáním byly dětské pokoje, kuchyň s obývákem a hodně světla.

KLIENT: A potom taky, aby se z celého obývacího pokoje dalo pohodlně vcházet do zahrady. Nechtěli jsme žádné schody. Chtěli jsme, aby všechno bylo na jedné úrovni a aby to všechno tvořilo jeden celek, abychom dům neměli rozdělený ještě na další poschodí, do kterého bychom museli chodit.

Na začátku jsme měli jeden návrh, který se nám příliš nelíbil, ten jsme odmítli. Pak jsme si podrobně popovídali, jak si to přesně představujeme. Potom nám architekti představili návrh, který na 99% vyhovoval našim představám. Překvapilo mě, že to nebyl zdlouhavý proces, ladili jsme pak už jen detaily.

KLIENTKA: Když architekti něco navrhli a já jsem byla přesvědčená, že podle mě by to bylo mnohem lepší, tak mě architekti přesvědčili argumenty a nabídli mi lepší řešení, než o kterém jsem si já sama myslela, že je nejlepší.

KLIENT: Všechno to má nějakou myšlenku. Teď jsme řešili, že by na vedlejší parcelu přišli potenciální sousedi a přemýšleli jsme, kde si asi postaví dům a přišli jsme na to, že to je úplně jedno, protože z vedlejší parcely k nám nejde vůbec vidět, nic nám nebudou stínit, s čímž architekti počítali. Náš životní prostor je orientován do zahrady, kde už žádný jiný dům nemůže stát. Přestože je náš dům velmi otevřený, tak je vůči ostatním uzavřený.

Po spolupráci s architekty se mi změnil pohled na jejich řemeslo. Není to nedostupná služba pro vyšší vrstvy. Komu záleží na tom, jak chce bydlet, tak je to dostupná služba. Podobně, jako když někdo chce mít pěkný účes, tak si zajde ke kadeřníkovi a neostříhá se sám doma.

Číst celou referenci

Rodinný dům v Mníšku pod Brdy

Hned první dojem z pozemku zásadně ovlivnil návrh. Krásná stará zeď, mírně se svažující terén k jihu, ukončený potůčkem, s výhledem na stromy a siluetu zámku. Genius Loci jako z učebnice.

Rozhodnutí o zachování stěny bylo jasné od začátku, bylo nám líto, že ostatní sousedé zeď bourají. Nejenom že jsme tím ušetřili, ale především je zachována romantika místa a její historická hodnota.
Dům jsme schovali 8 metrů za stěnu tak, aby mezi ním a zdí vznikl intimní prostor s odlišným charakterem od hlavní otevřené zahrady. Obývací pokoj se na jedné straně tradičně otevírá k jihu a k dálkovému výhledu, na druhou stranu je průhled k severu ukončený původní zdí.

V patře jsou všechny pokoje otevřeny do zahrady okny přes celou výšku. Ze severu je patro přisvětlováno horním pásovým oknem, aby bylo zachováno soukromí uživatelů.

Vzhledem k požadavku stavebního úřadu nařizujícímu šikmou střechu jsme se po dohodě s klienty a jejich silné podpoře shodli na tom, že podstoupíme několikaměsíční úřednický boj. Museli jsme získat kladná stanoviska od památkového ústavu, městského architekta i rady města. K našemu údivu se nakonec ukázalo, že k dané lokalitě žádné regulativy na tvar střechy nejsou. Požadavky stavebního úřadu se opíraly o okopírovanou stránku jakéhosi dokumentu, který neměl s regulativy pozemku nic společného. Je škoda, že nás to s investory stálo víc úsilí než je obvyklé, ale věříme, že se vložená energie, víra a odhodlání vyplatila. Získali jsme stavební povolení na dům takový, jaký jsme si s klienty vysnili. Fungující a bez kompromisů.

Autor: under-construction architects – Ing.arch. Vladimír Vašut, Ing.arch. Erika Vašutová
Spolupráce: Ing.arch. Martin Mihaly, Ing.arch. Ludmila Malá
Adresa: Mníšek pod Brdy
Realizace: 2013-2014
Plocha pozemku: 1110 m2
Zastavěná plocha: 130 m2
Užitná plocha: 178 m2

Více informací

Majitelé rodinného domu v Mníšku

Peníze investované do architektů byly v našem případě tou nejlepší investicí z celého rozpočtu na dům!

Po rozhodnutí stavět dům jsme asi jako mnoho jiných začali pročítat časopisy o bydlení a nejrůznější weby a pomalu si začali představovat, jak by asi měl vypadat náš vysněný dům. V první fázi jsme se zaměřili na typové stavby, protože architekta si samozřejmě dovolit nemůžeme, navíc jsou to vyhozené peníze. Po shlédnutí snad stovek typových domů jsem ale čím dál víc propadal přesvědčení, že tudy cesta nepovede, protože mezi nimi prostě nebyl žádný, který by splňoval relativně svazující podmínky jinak velmi krásného pozemku, natož splňoval podmínky o našem ideálním domě. Že bychom tedy přeci jenom poptali nějakého architekta? Pro klid duše to zkusíme, dostaneme stejně šílený rozpočet a dům si nakreslíme sami, to přeci dokáže každý.

No, to se lehko řekne, ale hůře udělá. Koupit troubu na internetu není problém, ale najít architekta? Rozhodl jsem se nasát nějakou moudrost nejdříve z knih a tak mi padla do ruky knížka od Jana Rampicha – Rodinný dům ze všech stran. V této knize popisuje úvahy nad tím, jak by měl vypadat podle něj ideální dům a uvádí zde mnoho reálných příkladů dle něj povedených domů včetně odkazů na jejich architekty. V seznamu na konci knížky nalezeny kontakty na asi 30 architektů. Super, nekonečný výběr dramaticky zúžen, teď jen projít všechny po jednom na netu a možná najdeme toho pravého. Poctivě jsem prošel stránky všech kanceláří, na některých strávil jen pár sekund, jak asi budou vypadat jejich domy, když mají tak otřesné stránky? Na některých jsem strávil času víc, kdy jsem prošel projekt po projektu a docela rychle se výběr zužoval. Architekti, u kterých mě žádný projekt nenadchl nebo prostě něco nesedělo, vypadávali jeden po druhém z výběru. Něco tomu pořád chybělo, hezké domy, to jo, ale chyběl tomu šmrnc, vtip, něco navíc! A hle, asi třetí od konce, když už jsem si říkal, že jsem nikoho zajímavého nenašel, jsem se proklikal na stránky u-c. Kromě řady projektů, ze kterých se nám s manželkou kupodivu většina líbila, jsem prošel i archiv novinek, kde jsem se hodně pobavil! Konečně něco, co u-c odlišovalo od řady ostatních kanceláří. A ta jejich dokonalá psí bouda!!! Jakkoli se zdá myšlenka vybírat architekta podle smyslu pro humor šílená, budoucnost ukázala, že to byla trefa do černého. Jejich smysl pro humor a hravost se totiž podle mě úspěšně projevovala v jejich projektech a byla tady tak velká pravděpodobnost, že se to podaří i v projektu pro nás. Volba byla jasná, rozhodli jsme se poptat jedinou kancelář – u-c.

Dostali jsme nabídku, strukturovanou dle ČKA, kterou jsem znal již od p. Rampicha, takže nás až zas tak nic moc nepřekvapilo. Cena jednotlivých fází od studie po autorský dozor dávala v sumě pravda značnou částku, ale minimálně studii jsme chtěli zkusit, tak jsme do toho šli. Měl jsem rozkresleno několik půdorysů, ale architekti o moje nápady (sic!) v začátku nestáli a chtěli nám udělat první návrh domu čistě podle jejich nejlepšího vědomí a svědomí, samozřejmě s přihlédnutím k našemu domácímu úkolu, kde jsme nadefinovali základní požadavky na náš dům. První návrh manželce vyrazil dech (v pozitivním slova smyslu) a i já jsem musel uznat, že mě instikt při výběru architekta navedl správně. Nebylo to úplně podle zadání, a tak se ještě něco předělávalo, ale celková tvář domu se již rýsovala a kupodivu se velmi blížila mojí představě. Až na několik “drobností”. Měl jsem hodně načtenou literaturu o pasivních domech, tak mě trochu vyděsilo velké horizontální okno přes celý dům na sever. Chtěli jsme velká okna na jih, pro dobrý výhled a solární zisky, ale že budou okna od podlahy po strop, a že v obýváku budou dvě ze čtyř stěn celoprosklené, to bylo trochu moc i na mě. Především jsem se bál prosklení na sever, to budou pro pána tepelné ztráty! Ale architekti nestáli při zdi (nebo vlastně stáli) a otevřením obýváku na sever se nejen otevřel pohled na starou krásnou památkově chráněnou cihlokamennou zeď, ale celý obývák se zároveň absolutně propojil s venkovním prostorem a jeho dvě stěny se tak staly největším uměleckým dílem, dvěma neskutečnými živými obrazy. Je to mnoho a mnoho “detailů” a vychytávek včetně atypického řešení krbu, schodů, promyšlení úložných prostor, zmiňovaného velkorysého prosklení atd., které ve svém celku s odstupem času určitě oceníme jako to, co posunulo náš dům z nudného do velmi velmi zábavného. Přesně to, co jsem od architektů očekával, se dostavilo a já samozřejmě kromě našich milých u-c děkuji panu Rampichovi za jeho předvýběr.

Pro mě osobně si odnáším ze spolupráce s architekty především připomenutí, že neumím všechno nejlíp, a že to je pro ješitného chlapa někdy nemilé poznání. Občas pro mě nebylo lehké uznat, že má někdo asi přeci jenom lepší nápad než já. Budiž uznáním pro architekty, že snad ve všem, v čem měli jiný názor než já, měli nakonec pravdu a já jsem dnes moc rád, že jsem se přenesl přes svoje ego a upřednostnil jejich řešení. Zpětně jim též děkuji, že se nebáli mým méně zdařilým nápadů oponovat a trvali si i když velmi zdvořile na svém, navíc vždy tak diplomaticky, že mně vlastně ani jednou nedošlo, jak mimo jsem třeba byl. Architekti nám kromě domu samotného navrhli i vnitřní uspořádání včetně názorných vizualizací. Kromě toho, že to jsou opravdoví profesionálové a v týmu se doplňovali a dokázali nabídnout ucelený balíček služeb, jsou to i velmi příjemní lidé, se kterými byla radost spolupracovat. A kdybych se měl vrátit k financím, peníze investované do architektů byly v našem případě tou nejlepší investicí z celého rozpočtu na dům!

Číst celou referenci

Ateliér zasunutý do stodoly

Krabička ateliéru svými rozměry vychází z jasně daných tesařských konstrukcí stropu a střechy, přebírá vždy překvapivě přesný modul osové vzdálenosti krokví a trámů. Do dvora vykukuje zarámovanou prosklenou plochou, tím jej částečně uzavírá a zároveň nechává otevřený pohledům do prostoru dílny umělce.

Malíř ostře řezaných obrazů a jeho žena koupili na sklonku devadesátých let chátrající, ale novodobými nešvary neponičený statek broumovského typu. Na začátku byl jasný úmysl i odhodlání se sem v budoucnu přestěhovat. Čtyři rozlehlé objekty obklopující čtvercový dvůr prvních několik let jen vyklízeli od harampádí. Odhalili takřka chrámově čisté prostory vymezené exaktní prací dávných německých stavitelů. Stali se z nich sběratelé náhradních stavebních dílů z místních bouraček. Získali tak k domům potřebný vztah a promysleli následný postup. Začali s citlivou rekonstrukcí, první na řadě byl objekt výminku, letos se snad podaří dokončit hlavní obytnou část. Aby se majitel mohl i tady věnovat své práci, potřeboval k tomu vyhovující ateliér. Přišel za námi s myšlenkou zastrčit jednoduchou stavbu na způsob šuplíku do otevřeného prostoru příčně průjezdné stodoly.
Krabička ateliéru svými rozměry vychází z jasně daných tesařských konstrukcí stropu a střechy, přebírá vždy překvapivě přesný modul osové vzdálenosti krokví a trámů. Do dvora vykukuje zarámovanou prosklenou plochou, tím jej částečně uzavírá a zároveň nechává otevřený pohledům do prostoru dílny umělce. Rozptýlené severní světlo dovnitř proniká pásovým střešním oknem, které vzniklo odebráním dvou řad střešních tašek. Nízké patro vestavěné do krovu tradičním způsobem slouží jako sklad pláten, barev i dokončených obrazů. Vstupuje se do něj stávajícím dřevěným schodištěm z průjezdu na půdu. Záměr od prvních úvah počítal s tím, že bude možné vše jednoduše odstranit a stodolu tím nijak neznehodnotit. Na sucho montovaná nová konstrukce je pojata jen jako výplň té staré. Tyto požadavky nejlépe splnil klasický sádrokarton. Montážní profily jsou kotvené na celou výšku patra a vyplněné tepelnou izolací. Upomínkou na již existující jsou dřevěné stropní trámy propsané do otvoru ve stropu a dvojice zavětrovacích pásků krovu. Zevnitř jsou ateliér i patro s galerií bílé, vnější plášť tvoří hladká stěrková omítka s tmavě šedým nátěrem. Jasně žluté vstupní dveře korespondují s původní barvou nátěrů některých dveří v objektu.
Průběh stavby nebyl ze strany architekta hodný následování. Místo činu navštívil jen při zaměřování a pak až po letech, rovnou s fotografem. Veškerá komunikace probíhala telefonicky a nad zaslanými fotkami. Takovýto způsob spolupráce lze riskovat jen s vědomím nezdolné vůle stavebníka, jeho zde nabytých stavařských zkušeností, přirozeného citu pro věc a nakažlivého perfekcionalismu. Původní myšlenka statek natrvalo obydlet se tak snad už brzy naplní.

lokalita: Broumovsko
realizace: 2009-2011
autor: under-construction architects, Viktor Vlach
spolupráce: Jan Řehák
užitná plocha: 76 m2

Více informací

Rekonstrukce prádelny na byt

Inspirace otevřenými holandskými byty, vizuální komunikace mezi dětmi a uživateli komunikace. Pejskaři na chodnících, popeláři na cestě, to jsou největší atrakce dětí. Vzájemná interakce a pozitivní reakce procházejících byly i pro nás novou zkušeností.

Slovo autora, respektive klienta

Na začátku stál skromný požadavek na bydlení v centru Prahy za rozumné peníze. Samozřejmě s krásným výhledem nebo ještě lépe se zelenou zahrádkou.
Nehorázné ceny strašlivě zrekonstruovaných bytů i těch vybydlených musely vést k hledání alternativního řešení. Zhodnocení podkroví bytových domů se staly již běžným, proto i zde ceny vyletěly až na půdu. Nezbývalo než procházet garáže, bývalé obchody. Hledat vhodné nebytové prostory s makléřům skrytým potencionálem.
Prostor prádelny v přízemí bytového domu s krásným vnitroblokem byl okamžitě odhalenou žabkou – princeznou. Historicky se jednalo o krám drobného živnostníka, který navazoval na obytný pokoj.
Krám se polibkem proměnil na dětský pokoj s velkou prosklenou výlohou do ulice. Inspirace otevřenými holandskými byty, vizuální komunikace mezi dětmi a uživateli komunikace. Pejskaři na chodnících, popeláři na cestě, to jsou největší atrakce dětí. Vzájemná interakce a pozitivní reakce procházejících byly i pro nás novou zkušeností.
Střední vstupní trakt byl po hrdinském souboji zbaven obrovských betonových podstavců praček a přetvořen na koupelnu, sklad a vstupní halu se šatnou.
Stařičký král památkový ústav nakonec svolil a parapety dvorního pokoje spolu se záchodovými okýnky byly vybourány. Slunce se rozlilo celou místností a po chvíli mžourání se otevřel nádherný výstup do zelené zahrady. Přes padací most nad betonovým dvorkem dřevěná terasa propojila pokoj s trávníkem. Kvalita rodinného domu v srdci metropole. Děti dovádějící na průlezkách, jezdící na kolech, snídaně i večerní grilování s kamarády.

Tímto projektem jsme nejenom vyřešili naši bytovou situaci, ale zároveň jej bereme jako prezentaci našeho uvažování, schopnosti řešit zadání a vzniklé problémy.

Prádelna se stala naším malým architektonicko-osobním manifestem.

lokalita: Praha – Nové Město
realizace: 2006-2012
autor: under-construction architects / Vladimír Vašut, Erika Vašutová
užitná plocha: 67m2 + 22m2 terasa

Více informací

Byt Běžecká

Byt v novostavbě bytového domu nedaleko parku Ladronka skýtá téměř kvalitu rodinného domu s terasou a vlastním výběhem na trávu.

Původní dispozice 4+kk byla přeměněna na 3+kk s ohledem na co největší kontakt denní části se zelení a západním světlem. Veliká prosklení dvou původních místností – obývacího pokoje a ložnice – dala základ novému řešení. Byla odstraněna příčka a tak vznikl velkorysý prostor na celou šířku částečně kryté terasy. Ta je výškově nad komunikací a její porostlý gabiónový plot tvoří úplnou vizuální bariéru. Atmosféra odpolední siesty na zahradě, či večerního grilování je tedy dokonalá.

Otevřený obývací pokoj s kuchyní, jídelnou a pracovnou odráží smýšlení mladého aktivního manažera, který tráví prací doma významnou část dne. K pracovní části je přimknuta odpočinková zóna s prosklenou knihovnou, která se dle potřeby změní na příležitostný pokoj pro hosty. Noční část bytu je orientována na východ a netradičně sousedí s otevřenou pavlačí obsluhující už však jen dva byty.

Byt je koncipován jako co nejvíce otevřený a vzdušný, pouze s vloženou “dřevěnou kostkou“ sociálního a technického zázemí. Dle potřeby je možné denní a noční části oddělit posuvnými dveřmi. Přestože byt disponuje pouze 86 m2, působí prostorně a poskytuje uživatelům každodenní pocit kontaktu s přírodou.

Autor: under-construction architects, Erika Vašutová
Adresa: Běžecká, Praha 6
Realizace: 2006, 2012
Užitná plocha: 86m2

Více informací

Byt Malovanka

Klienti nás oslovili s přáním navrhnout byt, který si v rámci nového projektu Malovanka objednali. Vstoupili jsme do procesu výstavby v čase, kdy ještě není problém upravovat dispozici tak, aby co nejlépe splňovala požadavky rodiny.

Nejednalo se tedy pouze o interiérový design, ale o koncepční řešení. Původní dispozice měla obývací pokoj s kuchyňským koutem a tři samostatné pokoje. Po úpravě se obývací pokoj s kuchyní a jídelnou propojil s pracovnou. Ta je oddělena posuvnou skleněnou stěnou a zdí s audio video vybavením. Vzniká tak velkorysý prostor, který se otevře již z chodby a velkými prosklenými okny se propojí přes terasu s vířivkou se zahradou.

Vestavěné skříně z kuchyně volně přecházející v obývákovou sestavu. Světlé lesklé tóny v kombinaci s grafitovými odstíny vytváří elegantní základ pro barevné akcenty doplňků. Ty se pak můžou proměňovat podle nálady a rozpoložení klientů a vytvářet tak atmosféru bytu.
Využili jsme vysokých stropů, na přání dcery vložili palandu a maximálně uvolnili půdorysnou plochu pro hraní. Z pokojů je díky nižším parapetům příjemný výhled do západní části zahrady.

Autor: under-construction architects, Erika Vašutová
Adresa: Malovanka, Praha 6
Realizace: 2010-2012
Užitná plocha: 90m2, 250m2 zahrada, 20m2 terasa

Více informací

Rozhovor s  Under-construction

Jak byste charakterizovali Váš ateliér?
EV: Různorodost, integrita, …

VVl: …zarputilost…

VVa: … a kvalita.

VVl: Že nás to nenapadlo hned na začátku ;)

—-

VVl: Myslím, že je hodně špatně se hned na začátku postavit do diktátorské role a říkat bude to tak a tak. Je to právě o komunikaci s investorem. Spokojené by měly být obě strany, ne jen designér.

Co je pro Vás u klienta důležité?
VVa: To, jak je právě každý klient jiný, má nějaké limity, něco ho omezuje, právě architekturu startuje, musíme se mu přizpůsobit, hledat tu nejlepší cestu a to mě baví.

EV: Nás baví i ty fáze začáteční. Necháme vždy klienty vypracovat o sobě esej. Nejdříve je to zarazí, co by měli dát na papír o sobě a svojí rodině, ale pak je to začne bavit. To je právě start, kdy i oni sami vlastně zjistí, co nám mají zadat a jak se mají otevřít spolupráci, a to je právě na tom zajímavé.

VVa: Častokrát už samotná forma zpracování, pomůže a řekne něco o klientovi, jestli to má strukturovaně, nebo bodově nebo někdo to zpracuje jako školní slohovou práci.

EV: Naposledy se nám stalo, že do toho klienti zapojili i děti, které namalovaly krásné obrázky, jak si ony představují svůj dům anebo, co je pro ně podstatné. Nakonec spolu s rodiči sestavili celou esej, to bylo super!

Co Vás inspiruje?
VVl: Mě inspiruje samotný život. Každý klient, který k nám přijde je jiný a my se snažíme vžít do jeho pocitů a potřeb. Je skvělé, že je to pokaždé jiné. Není to tedy hledání inspirace v přírodě nebo v architektuře, ale spíš to vychází z té protistrany, z klienta, to mě inspiruje.

Kde se vidíte za 10 let?
EV: Myslím, že ani jeden z nás nemá ambici, abychom byli velký ateliér. Baví nás, když si ještě o našich projektech dokážeme povídat. Představa, že nás je 50, tak bych vůbec nevěděla, co dělá ten padesátý člověk a stále to jde z našeho ateliéru, ale úplně ten výsledek neovlivňujeme. To v žádném případě.

Co Vás baví na práci architekta?
EV: Ta různorodost, že to není jen, že se má něco nakreslit, vymyslet, ale i ta interakce s klientem. Hrozně mě baví i debaty s klienty, kdy se dostáváme ke společnému cíli. Baví mě i ta psychologie za tím, což mě v poslední době opravdu baví. Myslím, že by architekti měli mít na škole více semestrů psychologie, protože je důležité to uchopit za správný konec, vyhovět klientům a dobře jim poradit.

VVl: Mě hrozně baví ta první fáze, kdy Vás napadá, jak to má být a hlavně proč to tak má být. Baví mě to prvotní formování domu a ušití klientům domu na míru.

VVa: Mě baví snít životy našich klientů. Když vymýšlím jejich dům, snažím se vcítit do jejich potřeb, do jejich situace a tak vymýšlím ten dům, jak kdybych si ho dělal pro sebe a jsem sám tím klientem. Kolik jsem navrhl domů, tolik jsem si prožil životů.

Přepis videorozhovoru

Rodinný dům v Čakovicích

Pavla a Peter Obertovi

KLIENTKA: Mě to překvapuje každý den a každý den si říkám, jak je to super dům. Ať jsou to okna v ložnici, kde vůbec nemusíme řešit, jestli tam někdo vidí nebo nevidí. Jsou nahoře a vidíme tak nebe.

K nám nejde vůbec vidět. Nebo výhled, okna v dětských pokojích nebo světlík v koupelně. Opravdu si každý den říkám, jak je to super dům. A to už tu jsme dlouho.

KLIENT: Architekta jsme si vybrali kvůli tomu, že když už se máme zadlužit na celý život, tak abychom bydleli v domě podle našich představ. Nechtěli jsme mít něco, co mají desítky nebo stovky lidí po celé republice, nějaký katalogový dům. Proto jsme si zvolili architekta, abychom si nechali postavit podle našich představ.

KLIENTKA: Vybírali jsme si asi ze 3 architektů. Vlado s Erikou se nám líbili nejvíc, protože Erika k tomu přidávala i ženský pohled.

KLIENT: Mě zase osobně oslovilo to, že jsme si osobně rozuměli, nejen z designové stránky, ale i z té lidské stránky. Když jsme se bavili s těmi ostatními architekty, tak jsme zjistili, že jsme neměli stejný humor, prostě to mezi námi neklaplo.

KLIENTKA: Naším zadáním byly dětské pokoje, kuchyň s obývákem a hodně světla.

KLIENT: A potom taky, aby se z celého obývacího pokoje dalo pohodlně vcházet do zahrady. Nechtěli jsme žádné schody. Chtěli jsme, aby všechno bylo na jedné úrovni a aby to všechno tvořilo jeden celek, abychom dům neměli rozdělený ještě na další poschodí, do kterého bychom museli chodit.

Na začátku jsme měli jeden návrh, který se nám příliš nelíbil, ten jsme odmítli. Pak jsme si podrobně popovídali, jak si to přesně představujeme. Potom nám architekti představili návrh, který na 99% vyhovoval našim představám. Překvapilo mě, že to nebyl zdlouhavý proces, ladili jsme pak už jen detaily.

KLIENTKA: Když architekti něco navrhli a já jsem byla přesvědčená, že podle mě by to bylo mnohem lepší, tak mě architekti přesvědčili argumenty a nabídli mi lepší řešení, než o kterém jsem si já sama myslela, že je nejlepší.

KLIENT: Všechno to má nějakou myšlenku. Teď jsme řešili, že by na vedlejší parcelu přišli potenciální sousedi a přemýšleli jsme, kde si asi postaví dům a přišli jsme na to, že to je úplně jedno, protože z vedlejší parcely k nám nejde vůbec vidět, nic nám nebudou stínit, s čímž architekti počítali. Náš životní prostor je orientován do zahrady, kde už žádný jiný dům nemůže stát. Přestože je náš dům velmi otevřený, tak je vůči ostatním uzavřený.

Po spolupráci s architekty se mi změnil pohled na jejich řemeslo. Není to nedostupná služba pro vyšší vrstvy. Komu záleží na tom, jak chce bydlet, tak je to dostupná služba. Podobně, jako když někdo chce mít pěkný účes, tak si zajde ke kadeřníkovi a neostříhá se sám doma.

Přepis videorozhovoru

Pavla a Peter Obertovi

Rodinný dům v Čakovicích

KLIENTKA: Mě to překvapuje každý den a každý den si říkám, jak je to super dům. Ať jsou to okna v ložnici, kde vůbec nemusíme řešit, jestli tam někdo vidí nebo nevidí. Jsou nahoře a vidíme tak nebe.

K nám nejde vůbec vidět. Nebo výhled, okna v dětských pokojích nebo světlík v koupelně. Opravdu si každý den říkám, jak je to super dům. A to už tu jsme dlouho.

KLIENT: Architekta jsme si vybrali kvůli tomu, že když už se máme zadlužit na celý život, tak abychom bydleli v domě podle našich představ. Nechtěli jsme mít něco, co mají desítky nebo stovky lidí po celé republice, nějaký katalogový dům. Proto jsme si zvolili architekta, abychom si nechali postavit podle našich představ.

KLIENTKA: Vybírali jsme si asi ze 3 architektů. Vlado s Erikou se nám líbili nejvíc, protože Erika k tomu přidávala i ženský pohled.

KLIENT: Mě zase osobně oslovilo to, že jsme si osobně rozuměli, nejen z designové stránky, ale i z té lidské stránky. Když jsme se bavili s těmi ostatními architekty, tak jsme zjistili, že jsme neměli stejný humor, prostě to mezi námi neklaplo.

KLIENTKA: Naším zadáním byly dětské pokoje, kuchyň s obývákem a hodně světla.

KLIENT: A potom taky, aby se z celého obývacího pokoje dalo pohodlně vcházet do zahrady. Nechtěli jsme žádné schody. Chtěli jsme, aby všechno bylo na jedné úrovni a aby to všechno tvořilo jeden celek, abychom dům neměli rozdělený ještě na další poschodí, do kterého bychom museli chodit.

Na začátku jsme měli jeden návrh, který se nám příliš nelíbil, ten jsme odmítli. Pak jsme si podrobně popovídali, jak si to přesně představujeme. Potom nám architekti představili návrh, který na 99% vyhovoval našim představám. Překvapilo mě, že to nebyl zdlouhavý proces, ladili jsme pak už jen detaily.

KLIENTKA: Když architekti něco navrhli a já jsem byla přesvědčená, že podle mě by to bylo mnohem lepší, tak mě architekti přesvědčili argumenty a nabídli mi lepší řešení, než o kterém jsem si já sama myslela, že je nejlepší.

KLIENT: Všechno to má nějakou myšlenku. Teď jsme řešili, že by na vedlejší parcelu přišli potenciální sousedi a přemýšleli jsme, kde si asi postaví dům a přišli jsme na to, že to je úplně jedno, protože z vedlejší parcely k nám nejde vůbec vidět, nic nám nebudou stínit, s čímž architekti počítali. Náš životní prostor je orientován do zahrady, kde už žádný jiný dům nemůže stát. Přestože je náš dům velmi otevřený, tak je vůči ostatním uzavřený.

Po spolupráci s architekty se mi změnil pohled na jejich řemeslo. Není to nedostupná služba pro vyšší vrstvy. Komu záleží na tom, jak chce bydlet, tak je to dostupná služba. Podobně, jako když někdo chce mít pěkný účes, tak si zajde ke kadeřníkovi a neostříhá se sám doma.

Majitelé rodinného domu v Mníšku

Rodinný dům v Mníšku pod Brdy

Peníze investované do architektů byly v našem případě tou nejlepší investicí z celého rozpočtu na dům!

Po rozhodnutí stavět dům jsme asi jako mnoho jiných začali pročítat časopisy o bydlení a nejrůznější weby a pomalu si začali představovat, jak by asi měl vypadat náš vysněný dům. V první fázi jsme se zaměřili na typové stavby, protože architekta si samozřejmě dovolit nemůžeme, navíc jsou to vyhozené peníze. Po shlédnutí snad stovek typových domů jsem ale čím dál víc propadal přesvědčení, že tudy cesta nepovede, protože mezi nimi prostě nebyl žádný, který by splňoval relativně svazující podmínky jinak velmi krásného pozemku, natož splňoval podmínky o našem ideálním domě. Že bychom tedy přeci jenom poptali nějakého architekta? Pro klid duše to zkusíme, dostaneme stejně šílený rozpočet a dům si nakreslíme sami, to přeci dokáže každý.

No, to se lehko řekne, ale hůře udělá. Koupit troubu na internetu není problém, ale najít architekta? Rozhodl jsem se nasát nějakou moudrost nejdříve z knih a tak mi padla do ruky knížka od Jana Rampicha – Rodinný dům ze všech stran. V této knize popisuje úvahy nad tím, jak by měl vypadat podle něj ideální dům a uvádí zde mnoho reálných příkladů dle něj povedených domů včetně odkazů na jejich architekty. V seznamu na konci knížky nalezeny kontakty na asi 30 architektů. Super, nekonečný výběr dramaticky zúžen, teď jen projít všechny po jednom na netu a možná najdeme toho pravého. Poctivě jsem prošel stránky všech kanceláří, na některých strávil jen pár sekund, jak asi budou vypadat jejich domy, když mají tak otřesné stránky? Na některých jsem strávil času víc, kdy jsem prošel projekt po projektu a docela rychle se výběr zužoval. Architekti, u kterých mě žádný projekt nenadchl nebo prostě něco nesedělo, vypadávali jeden po druhém z výběru. Něco tomu pořád chybělo, hezké domy, to jo, ale chyběl tomu šmrnc, vtip, něco navíc! A hle, asi třetí od konce, když už jsem si říkal, že jsem nikoho zajímavého nenašel, jsem se proklikal na stránky u-c. Kromě řady projektů, ze kterých se nám s manželkou kupodivu většina líbila, jsem prošel i archiv novinek, kde jsem se hodně pobavil! Konečně něco, co u-c odlišovalo od řady ostatních kanceláří. A ta jejich dokonalá psí bouda!!! Jakkoli se zdá myšlenka vybírat architekta podle smyslu pro humor šílená, budoucnost ukázala, že to byla trefa do černého. Jejich smysl pro humor a hravost se totiž podle mě úspěšně projevovala v jejich projektech a byla tady tak velká pravděpodobnost, že se to podaří i v projektu pro nás. Volba byla jasná, rozhodli jsme se poptat jedinou kancelář – u-c.

Dostali jsme nabídku, strukturovanou dle ČKA, kterou jsem znal již od p. Rampicha, takže nás až zas tak nic moc nepřekvapilo. Cena jednotlivých fází od studie po autorský dozor dávala v sumě pravda značnou částku, ale minimálně studii jsme chtěli zkusit, tak jsme do toho šli. Měl jsem rozkresleno několik půdorysů, ale architekti o moje nápady (sic!) v začátku nestáli a chtěli nám udělat první návrh domu čistě podle jejich nejlepšího vědomí a svědomí, samozřejmě s přihlédnutím k našemu domácímu úkolu, kde jsme nadefinovali základní požadavky na náš dům. První návrh manželce vyrazil dech (v pozitivním slova smyslu) a i já jsem musel uznat, že mě instikt při výběru architekta navedl správně. Nebylo to úplně podle zadání, a tak se ještě něco předělávalo, ale celková tvář domu se již rýsovala a kupodivu se velmi blížila mojí představě. Až na několik “drobností”. Měl jsem hodně načtenou literaturu o pasivních domech, tak mě trochu vyděsilo velké horizontální okno přes celý dům na sever. Chtěli jsme velká okna na jih, pro dobrý výhled a solární zisky, ale že budou okna od podlahy po strop, a že v obýváku budou dvě ze čtyř stěn celoprosklené, to bylo trochu moc i na mě. Především jsem se bál prosklení na sever, to budou pro pána tepelné ztráty! Ale architekti nestáli při zdi (nebo vlastně stáli) a otevřením obýváku na sever se nejen otevřel pohled na starou krásnou památkově chráněnou cihlokamennou zeď, ale celý obývák se zároveň absolutně propojil s venkovním prostorem a jeho dvě stěny se tak staly největším uměleckým dílem, dvěma neskutečnými živými obrazy. Je to mnoho a mnoho “detailů” a vychytávek včetně atypického řešení krbu, schodů, promyšlení úložných prostor, zmiňovaného velkorysého prosklení atd., které ve svém celku s odstupem času určitě oceníme jako to, co posunulo náš dům z nudného do velmi velmi zábavného. Přesně to, co jsem od architektů očekával, se dostavilo a já samozřejmě kromě našich milých u-c děkuji panu Rampichovi za jeho předvýběr.

Pro mě osobně si odnáším ze spolupráce s architekty především připomenutí, že neumím všechno nejlíp, a že to je pro ješitného chlapa někdy nemilé poznání. Občas pro mě nebylo lehké uznat, že má někdo asi přeci jenom lepší nápad než já. Budiž uznáním pro architekty, že snad ve všem, v čem měli jiný názor než já, měli nakonec pravdu a já jsem dnes moc rád, že jsem se přenesl přes svoje ego a upřednostnil jejich řešení. Zpětně jim též děkuji, že se nebáli mým méně zdařilým nápadů oponovat a trvali si i když velmi zdvořile na svém, navíc vždy tak diplomaticky, že mně vlastně ani jednou nedošlo, jak mimo jsem třeba byl. Architekti nám kromě domu samotného navrhli i vnitřní uspořádání včetně názorných vizualizací. Kromě toho, že to jsou opravdoví profesionálové a v týmu se doplňovali a dokázali nabídnout ucelený balíček služeb, jsou to i velmi příjemní lidé, se kterými byla radost spolupracovat. A kdybych se měl vrátit k financím, peníze investované do architektů byly v našem případě tou nejlepší investicí z celého rozpočtu na dům!